HBO nabídlo divákům zcela mimořádnou podívanou. Jaké lekce si z ní mohou odnést tvůrci prezentací? Zamyslel jsem se za vás. VAROVÁNÍ: Článek může prozrazovat zápletku a obsah seriálu! Po jeho přečtení vám nicméně nehrozí akutní nemoc z ozáření. Maximálně osvícení.
Asi taky znáte ten typ televizních seriálů, kterým říkám žehlivé. Dá se u nich v klidu žehlit. Do této kategorie by spadla i většina dnešních prezentací. Kdyby v zasedačkách byla žehlicí prkna, žehličky jedou naplno. Jen proto, že tam nejsou, koukají všichni do telefonů. Černobyl mezi žehlivé seriály nepatří. 90 % stopáže seriálu je nekompromisně napínavých. Nemůžete nedávat pozor.
Napětí v seriálu Černobyl je založené na neviditelném nebezpečí radiace. Dá se podobné napětí dostat i do prezentace? Dá, ale je potřeba nejprve nadefinovat nebezpečí. Neznamená to, že posluchače vystrašíte k smrti. Nemusí jít přece hned o život. V sázce mohou být pololetní výsledky společnosti, úspěch nového produktu nebo kariérní postup přítomných. Na úvod prezentace jasně zformulujte, co je v sázce. Lidé pak budou ochotněji naslouchat vašemu řešení. Publikum, které je napnuté, nežehlí ani nekouká do mobilu.
Chronologické vyprávění je to, co nás učili na základní škole. Vyprávět věci postupně tak, jak se udály. Strukturovaně, systematicky. Tento postup je možná tím nejpřehlednějším, ale málokdy je i tím nejnapínavějším. Tvůrci seriálu na to šli jinak. (SPOILER ALERT!) Hned v úvodní scéně umírá hlavní hrdina Valerij Legasov. A hned v další vybuchuje elektrárna. Nenechali nikoho na pochybách, že půjdou přímo k věci. Dění, které výbuchu předcházelo, ale tvůrci nevypustili. Jen ho umístili až do posledního dílu. Vyprávění od konce můžete s úspěchem použít i v prezentaci. Nejprve ukažte výsledky, dejte lidem důvod poslouchat vás, teprve pak rozpitvávejte detaily.
Ve většině byznys prezentací budete potřebovat nějaká čísla, ale nemusí jich být tuny. S čísly je to jako s radiací. V malé míře může být užitečná. Díky malé dávce radiace při rentgenu plic odhalíte skrytý nádor. Pohled z vrtulníku do otevřeného reaktoru vás ovšem může zabít. Spousta dnešních prezentací napěchovaných čísly připomíná spíš pohled do nitra černobylského čtvrtého bloku.
Valerij Legasov v seriálů použil hned několik působivých čísel, kterými umožnil stranickým nedoukům pochopit rozsah problému: „15 000 röntgenů, to znamená, že požár, který sledujeme na vlastní oči, vydává dvojnásobek radiace bomby svržené na Hirošimu. A to každou hodinu. Hodinu za hodinou. 20 hodin od exploze, to máme 40 bomb. 48 dalších bomb zítra.“
Nabídněte posluchačům nejnutnější čísla pro pochopení problému, zasaďte je do kontextu, ale nezahlťte publikum všemi dostupnými daty.
Seriál samozřejmě odpovídá na otázky kdo, kdy nebo kde. Ale kdyby odpovídal jenom na ně, připomínal by dokument na ČT 2. Opravdové napětí přináší teprve pátrání po odpovědích na otázky jak a proč. Hledání příčin, souvislostí a motivací zúčastněných, dává nahlédnout pod pokličku dění.
Před pár týdny jsem byl na konferenci Communication Summitu a přihlížel jsem vystoupení Veroniky Gulášové, manažerky kampaně Zuzany Čaputové. Její vystoupení obsahovalo spoustu kdo, kdy a kde, trochu jak, ale úplně chybělo proč. Přitom právě tahle otázka visela ve vzduchu: Proč se podařilo Čaputové vyhrát? Publikum nezajímalo, kde byla Čaputová 6. února na mítinku, chtělo získat insight. Zapamatujte si, že proč je ta nejdůležitější otázka ze všech. I v prezentacích.
Hned v prvním díle mi běžel mráz po zádech při projevu stranického stařešiny, který svůj projev korunoval výrokem: Dnes máme příležitost zazářit. V kontextu jaderné havárie to působilo jako dost černý humor. V kontextu prezentací je to ale trefa do černého.
